Spartakiádní vrah, případ Milana, bytovky Verified

Spartakiádní vrah, případ Milana, bytovky

Dvacetiletá Milana H. se vracela do svého podnájmu poblíž Nov dvorské ulice v Praze 4 později, než původně chtěla. Když vystoupila na Novodvorské z autobusu, vydala se jako obvykle zkratkou přes zalesněné údolíčko ‘, blízkosti vědeckeho ústavu A. S. Popova. Byla neděle. krátce po desáté hodině večerní, a tak většina lidi seděla před televizními obrazovkami a vychutnávala poslední chvíle víkendového volna. Za posledním panelákem se asfaltová cesta mír-ně točila a nasiedoval rovný, asi dvousetmetrový úsek, na jehož konci mezi stromy problikávala světla z rodinnych domků a bytovek v ulici Ve studeném, kam měla namířeno. Cesta byla na pravé straně ohraničena malým zalesněným udolíčkem, které se později mělo stát smutným dějištěm dalšího napadení mladé ženy, nalevo byla malá louka, která zhruba po třiceti metrech Končila lesíkem. Přestože byla cesta lemována přibližně po každych dvaceti metrech lampami veřejného osvětlená. světlo vydávala jen asi každá Čtvrtá z nich.

Podle názoru samotné napadené Milany H. velkou roli v tom, že si zachránila život, sehrála i okolnost, že jí Straka strhnul na levou stranu vedle cesty, tedy na odkryté prostranství louky, kam bylo vidět nejenom z asfaltové cesty, ale i z nahoře stojícího panelového do-mu. Možná si na tomto místě nebyl tak jistý, jako později na skoro stejném místě, jenže napravo od cesty v zalesněném údolíčku.

Šli kousek po cestě dolů, během hovoru mladík sdělil, že je mu šestnáct, že není z Prahy a že bydlí na Lhotce v internátě. Milana zas vykládala, že je jí dvacet let a že by se ráda ještě nějakého věku dožila. Taky se svého nechtěného společníka zeptala, jestli si myslí, že se holka získává násilím? Jestli přemýšlel o tom, co tomu říká druhá strana?
„V takovým okamžiku o tom člověk neuvažuje,“ odpověděl mladík bez zaváhání.
Během hovoru došli poblíž k osvětlenému domku. Tedy přesně tam, kam Milana chtěla.
„Začal mi rozepínat bundu, vyhrnoval mi sukni a snažil se mě políbit. Já jsem zařvala, on zpozorněl a přestal mě tahat. Řekla jsem mu, jaké bych mu mohla nadělat problémy, kdyby mi někdo přišel na pomoc. Aby mě přestal držet za sukni.“
Jak vidno, během pár minut se poměr sil a možností mezi násilníkem a obětí paradoxně změnil.
Zbýval ovšem ještě okamžik ponížení…
„Pustil mě a požádal mě o nějaké peníze. Měla jsem stokorunu v občance a šest korun v drobných. Nabídla jsem mu drobné a hledala po kapsách dál. Odpověděl, že nějaká koruna ho nevytrhne. Otočila jsem se a šla pryč. Za nějakou chvíli jsem se otočila a viděla, že jde tou asfaltovou cestou nahoru. Rozešli jsme se beze slova.“

„Ještě bych chtěla uvést, že předtím, než jsme se rozešli, tak jsem mu musela slíbit, že to nikomu neřeknu. Věc jsem nehlásila, protože mi ho pak bylo líto, říkala jsem si, že je moc mladý a že u něj šlo o výjimečnou událost.“
Milana Hudečková se zachovala s nadhledem. Nač přidělávat problémy postpuberťákovi, se kterým cloumají pudy, protože zrovna nemá holku?
Napadená dívka nemohla tušit, že posloužila nebezpečnému násilníkovi jako trenažér v autoškole.
Že příště už pojede rovnou, bez zpátečky, přímo k cíli!

Jiří Straka, narozen 14. dubna 1969 Praha, je český sériový vrah známý též jako spartakiádní vrah. V rozmezí 17. února až 16. května 1985 napadl na území Prahy celkem 11 žen, přičemž brutalita jeho útoků se postupně zvyšovala. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Po propuštění z výkonu trestu žije pod jinou identitou.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Straka

https://www.databazeknih.cz/autori/viktorin-sulc-14321